Jakub Smolík

^A Její dětský oči smutně ^Emi na mě hledí

^A Jako když to vědí, že jí ^Emi nechám být

Její ^A dětský oči pro mě ^Emi pláčí

Svou tvář ^A v slzách smáčí, že už ^Emi musím jít



^A Že prej zná ^Emi lásku, ^A která je ^Emi věčná

^C Že prej mně ^D může všechno ^A dát <sup>Emi

A</sup> Že by mi ^Emi byla ^A prej strašně ^Emi vděčná

^C Kdybych jí ^D chtěl mít trochu ^E rád



Prosím tě děvče, vždyť ty jseš dítě

Kolik ti jenom může být?

Vždyť ani nevím, zda-li pak smím tě

Na ústa hebká políbit



^D Dala mi ^C#mi ústa, ^F#mi dala mi ^H sebe

^D Potom šla ^E domů sama ^F#mi spát

^D Já tu teď ^E stojím, ^A hrůzou mi ^F#mi zebe

^Hmi Teď se mi ^G o ní bude ^Emi zdát ^D , ^E