Jakub Smolík

Kaluže se lesknou,
scéna jako z hororů,
prázdný náměstí a já
dva výstřely třesknou,
zvedám ruce nahoru,
z výšky na mě déšť padá.


Najednou tě vidím,
stát uprostřed kaluží,
zoufale volám "zrada",
jsi můj sen,
když ránem dešťovým,
tvý tajemství,
se nikdy nedovím.

Říkám ti pojď se mnou,
a lásku svou mi dej,
jsi jako orchidej,
záříš do očí,
jsi krásnej sen, co nikdy nekončí,
i když se probudím, mám tě pod kůží.
Princezno z kaluží,
záhadná záhadná záhadná záhadná záhadná.

Kalužemi vcházíš,
kalužemi odcházíš,
krásně záhadná tím.

Nemysli si pořád,
že mi život rozházíš.

Vím, že se mi zdá


Jsi můj sen, když ránem dešťovým,
tvý tajemství se nikdy nedovím.

Říkám ti pojď se mnou,
a lásku svou mi dej,
jsi jako orchidej,
záříš do očí,
jsi krásnej sen, co nikdy nekončí,
i když se probudím, mám tě pod kůží.
Princezno z kaluží,
záhadná záhadná záhadná záhadná záhadná.