Jan Nedvěd

Ještě máš pod kůží smích,
ještě pod mou hlavou ruku máš,
tiše pod závěsy vklouznul nám den
zeptat se, kolik si mě ještě dáš,
a než ti pod nos sedne z verandy kouř,
pomalu sprcha smývá dnešní noc,
ne, nejsem nešťastnej, vždyť mám tě,
mám tě rád, a to je tak moc.

Žádný velký slova, sliby a nic,
objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,
plujeme po řece, kde není snad břeh,
myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!.
Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,
už se mi po nocích, už o tobě zdá,
tak jenom opatrně, zvolna,
po špičkách, jak v lásce se má.

Ještě mám pod kůží smích,
ještě od snídaně mléka chuť,
a den na mě přes tvý mávnutí dých',
dneska se stýskat bude, buď jak buď,
Jakub si někde brumlá to svoje 'dádá',
až ho oblíkneš, tak pusu mu dej,
a řekni, že mě máš ráda,
že nám bude ve čtyřech hej.

Žádný velký slova, sliby a nic,
objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,
plujeme po řece, kde není snad břeh,
myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!
Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,
už se mi po nocích, už o tobě zdá,
tak hezky opatrně, zvolna,
po špičkách, jak v lásce se má,
tak hezky opatrně, zvolna,
po špičkách, jak v lásce se má
tak hezky opatrně, zvolna,
po špičkách, jak v lásce se má