Jan Nedvěd

Přišlo se jaro ptát, co dělám a která se mi líbí,
jestli jsem pod rozkvetlým stromem už pusu dal,
řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako že príma,
do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál.

Mám rád, mám rád, co víc si můžu přát,
mám rád, mám rád, co víc si můžu,
co víc si můžu, co víc si můžu přát.

Přišlo se jaro ptát, jestli, když umím brát, umím i dávat,
jestli jsem hodnej, něžnej, milej, jak mám bejt,
řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako že príma,
do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál.

Mám rád, mám rád, co víc si můžu přát,
mám rád, mám rád, co víc si můžu,
co víc si můžu, co víc si můžu přát.