Jan Nedvěd

Listy jak unavené hlavy sklání k zemi blíž,
noci teplo ztrácej, ježci hledaj' v listí skrýš,
na kraji měst usínaj' zabaleni
do kradenejch dek tuláci zla.

Světlo se poztrácelo, v chatách svíčky zavoní,
písničky smutnější se do zpěvníků nakloní,
potoky stmavnou, až se na hladinu
listí jako peří položí.

Tak rád, tak rád se dívám,
jak všechno Pán Bůh k spánku ukládá,
jen stát, jen stát a dívat,
jak všechno miluje se a nehádá.

Podzime, vítej, stromy chystaj' se svou krásu svléct,
tuláci prořídnou a tišší budou dálky cest,
obzory s podvečerem zahořej',
a my volat budem:"Bože, to je svět!"

Tak rád, tak rád se dívám,
jak všechno Pán Bůh k spánku ukládá,
jen stát, jen stát a dívat,
jak všechno miluje se a nehádá

Tak rád, tak rád se dívám,
jak všechno Pán Bůh k spánku ukládá,
jen stát, jen stát a dívat,
jak všechno miluje se a nehádá