Jan Nedvěd

Pár drobných lístkú uli cí k ránu,
hnal vítr cestou od hory k nám.
Pár stránek z bible, bílich jako plátno,
kde Matouš s láskou vyprávět chtěl.

Kdos trhal zústaň a klekni k právu
sypej si popel kam múžeš jen.
Tys hodil kámen a v davu se skrývaš,
kam jen ty blázne kam schovaš den.

Věřím a doufám s nadějí s vírou,
Tak lehce snáším co musím žít.
Ikdyby bolest v mé duši se smála,
Tvá láska stačí k odvaze jít

Tak težce nesu dnešek múj pane,
závidím dětem čistotu, cit.
A kytkám krásu a koníky vrané,
Pohladím vždycky, když vidím jít.