Jan Nedvěd

Do chrámu světlo se dívá
a přesvatý obrázky na skle se barví,
do schránky u vchodu ukládám
s cinknutím mincí pár, kdosi mě zdraví.

V tichu důstojném postávají lidé hledající klid,
ruce sepnou a s bázní se ptají, kam až bolest může jít.

Obrázky na stěnách, sloupy až do mraků,
maleb, co na světle svítí,
pak dveře otvíráš, dvacáteé století
náhle se na tebe řítí.

V tichu důstojném postávají lidé hledající klid,
ruce sepnou a s bázní se ptají, kam až bolest může jít.