Jaromír Nohavica

1. ^D Rozkřiklo se dneska ráno v Dolní Lhotě,
že po poli chodil divný pán,
viděli ho malí kluci dírou v plotě,
nad hlavou měl kruh a v ruce džbán.
^G Psi štěkali, koně ržáli, krávy se bály,
nad obilím tetelil se vzduch,
^D staré babky ve fěrtochu povídaly,
^C že do Dolní ^A7 Lhoty přišel ^D bůh.
2. Seběhli se všichni lidé zblízka, zdáli,
nad kapličkou rozklinkal se zvon,
hádali se u rybníka jako malí,
jestli je to, nebo není on.
Říkali si "ťululum" a "Janku hloupý"
a do toho všeho štěkal pes,
ještě štěstí, že pak začly padat kroupy,
jinak se tam hádají i dnes.
3. V poli žita ráno svítá, večer se stmívá
a je jedno, kdo to vlastně byl,
auto jede, řeč se vede, píseň se zpívá
a mně ještě jeden refrén zbyl:
kdo máš oči ke koukání, tak se dívej,
kdo máš uši ke slyšení, slyš,
kdo mi věříš, tak se ke mně přidej a zpívej,
kdo nevěříš, mlč jako myš.

4. Od té doby povídá se ve všech Lhotách,
že přes pole žita přešel bůh,
že si odnesl klasy žita na svých botách,
a proto každý večer voní vzduch.