Jaromír Nohavica

^A Já neumím psát velkou ^D poezi ^A i,
^F#mi daktylský ^C#mi hexametr ^D není můj ^A svět,
^F#mi mám jeden starý svetr, v ^C#mi kterém žiji
už moc ^A le ^Hmi t. ^E7

Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
učil mne velkou českou abecedu,
a tak se poflakuju po životě,
jak dovedu.

®: Světem se ^A poflakuju, tužkou ho ^Hmi obkreslu ^E7 ju,
boty si ^A nepucuju a hřeben ^Hmi nemiluju ^E7 ,
sám sebe ^A povoluju, sám sebe ^Hmi zakazu ^E7 ju,
ničeho ^A nelituju, ^Hmi ju, ju, ^E7 ju ...

Jsem voják, který nemá ani frčku,
vojín, co běží vždycky v první řadě,
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
v kanonádě.

S četaři absolventy hraju pokra,
ale když přijde na lámání chleba,
je jejich obuv suchá, moje mokrá,
jak je třeba.

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...