Černý brejle, rukavice, zlatejch zubu aspoň třicet,
v prkenici samej dolar nebo valutovej šek.
Do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal,
jistej občan nesovietskej jménem John Lancaster Peck
Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky,
v deštníku měl namontován infra, ultra objektiv,
kterej nezobrazil věrně, nýbrž zkresleně a černě,
to co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv.
Sdružený klub pracujících, vypadal spíš na pivnici,
tržnice i ze stánkami zase na špinavej sklad
GUM se změnil v malou chajdu no a stěží slova najdu,
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT.
Jenže špion musí hbytě splejtat špionážní sítě,
to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán.
Jak si najde pomocníky proto zašel do putyky,
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan.
Jepifan byl občan zlačnej, schytralej a poživačném,
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal.
Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele,
takhle muže skončit každej opilec a liberál.
Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítání,
přepadení taxikáře na Gorkijho ulici.
Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby
rozmázne pak náležitě komentátor z BBC.
Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže,
tam k vám přistoupí muž s kufrem osloví vás tlumeně.
Nekoupíte zralý třešně a když přikývnete spěšně
dá vám bednu s dynamitem, tu pak přinesete mně.
Když se tohle všechno stane milej pane Jepifane,
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen…
Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži,
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben.
A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý,
ohavně se přepočítal mistr John Lancaster – Peck.
Teď už bydlí v pokojíku, kterej zevnitř nemá kliku,
jeho pokoj hotelovej zdědil spřatelenej Řek.
v prkenici samej dolar nebo valutovej šek.
Do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal,
jistej občan nesovietskej jménem John Lancaster Peck
Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky,
v deštníku měl namontován infra, ultra objektiv,
kterej nezobrazil věrně, nýbrž zkresleně a černě,
to co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv.
Sdružený klub pracujících, vypadal spíš na pivnici,
tržnice i ze stánkami zase na špinavej sklad
GUM se změnil v malou chajdu no a stěží slova najdu,
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT.
Jenže špion musí hbytě splejtat špionážní sítě,
to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán.
Jak si najde pomocníky proto zašel do putyky,
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan.
Jepifan byl občan zlačnej, schytralej a poživačném,
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal.
Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele,
takhle muže skončit každej opilec a liberál.
Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítání,
přepadení taxikáře na Gorkijho ulici.
Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby
rozmázne pak náležitě komentátor z BBC.
Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže,
tam k vám přistoupí muž s kufrem osloví vás tlumeně.
Nekoupíte zralý třešně a když přikývnete spěšně
dá vám bednu s dynamitem, tu pak přinesete mně.
Když se tohle všechno stane milej pane Jepifane,
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen…
Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži,
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben.
A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý,
ohavně se přepočítal mistr John Lancaster – Peck.
Teď už bydlí v pokojíku, kterej zevnitř nemá kliku,
jeho pokoj hotelovej zdědil spřatelenej Řek.