Jaromír Nohavica

1. ^Ami Už dvacet devět roků chodím po světě
^Dmi a ten svět ^G7 furt a ^C furt se stejně ^E točí.
^Ami Já budu klidně smát se, budu veselý,
^G jenom mi ^E vydloubněte ^Ami oči ^E Neviděl bych vypasené páprdy,
tisíce let a stále titíž.
Když něco prohnilého v státě zasmrdí,
říkají: Ty snad něco cítíš?
^Dmi Říkají ^G mi ^C dobráci v ^E Rudém právu:
^Dmi Není tak ^G zle, ^C jen, chlapče, ^E zvedni hlavu!
R: ^Ami Dejte mi do rukou ^Dmi mávátko a ^Ami řekněte, ^E jak volat ^Ami "Slá ^E va!",
^Ami já už si najdu ten ^Dmi správný směr a budu ^Ami mávat, ^E mávat, ^Ami mávat.
2. Můj soused odvedle je farář v kostele,
moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.
Já jaksi nemám v nebi žádné přátele
a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.
Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli
a ten svět furt a furt se stejně točí.
Já budu klidně smát se, budu veselý,
jenom mi vydloubněte oči.
Říkají mi dobráci u koryta:
Není tak zle, to jenom doba je složitá!
R:
3. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,
takové nic, a jak si krásně žije.
Já musel sedm roků bez koupelny žít,
proto ať žije anarchie.
Když tátu vyhodili, máma brečela,
že nedokázal převléct vlastní kabát,
a to mám někde na dně duše docela,
třeste se, trůny knížat a hrabat.
Říkají mi dobráci za koryty:
Není tak zle, ovšem musíte pochopiti ... , já zpívám:
R: + ^E mávat, ^Ami mávat, ^E mávat, ^Ami mávat! ^{E Ami}