Jaromír Nohavica

My, ročník padesátý třetí, půjdem jako prví,
vyfasujem bordel-atom, samopal a džem,
pošumavský lesy zalijem svou krví,
nejhorší bude na tom, že nic nezmůžem.

Nikdo nic nezmůže, skončí to, a basta,
na chodníku zbude po mém srdci stín.
Byli lidi, byli, zůstala jen pasta,
nebude už vinných a nebude už vin.

Zůstane jen díra, černá díra v nebi,
poletíme kosmem, pomletí na prach.
Člověk všehomíra, takovej tu nebyl,
kámo, co jsme, to jsme, k čemu je ten strach.

My, ročník padesátý třetí, půjdem jako prví,
vyfasujem bordel-atom, samopal a džem,
pošumavský lesy zalijem svou krví,
nejhorší bude na tom, že nic nezmůžem