Jaromír Nohavica

^Emi Na jedné lodi plujem, na ^Ami jedné palubě,
^D7 a i když neveslujem, ^G voda nás ^H7 sama nese,
^Emi na jedné lodi plujem vst ^Ami říc stejné záhubě,
^H7 a mrtvé ^Emi vyhazujem, ^H7 a živým ^Emi smějeme se.

®: ^Emi Kapitán zpil se rumem, ^Ami lodník leští sklíčka,
^H7 pasažéři ^Emi blijí ^H7 do moře přes ^Emi zábradlí,
a někde nad rozumem ^Ami visí režná smyčka
^H7 pro ty, kdo ^Emi ještě žijí, ^H7 pro ty, kdo ^Emi nevypadli.

^Emi Obzor je někde v dáli a ^Ami loď má spoustu děr,
^D7 stokrát je zacpávali ^G tesařští ^H7 tovaryši,
^Emi obzor je někde v dáli, je ^Ami těžké držet směr,
^H7 když ti, ^Emi co se včera báli, ^H7 dnes lodní ^Emi deník píší.

®:

A krysy cení zuby svým křivým úsměvem,
tam dole v podpalubí jsou rády, že jsou rády,
a krysy cení zuby, ach, ksakru, čert je vem,
daleko do záhuby, dokud jsme ještě tady.

®: Pirátskou vlajku vzhůru a do zubů nože,
žralokům kus žrádla, ať mají něco k jídlu,
a bodnout do azuru, sídlíš-li tam, Bože,
pro tebe padla, teď my, teď my jdeme ke kormidlu ...