Jaromír Nohavica

U žen líhal,
sklínky zdvíhal,
z vody říhal,
na dort číhal,
zuby stíhal,
metr stříhal,
nedostříhal.
Karel Plíhal.

Zde leží mozek,
játra a plíce,
hádejte od koho?
Od Nohavice.

Ani krůpěj rosy,
ani žádná kaňka,
přezujte se, prosím,
hrobka Standy Daňka

Vzdech jde ze rtů,
konec žertů,
po koncertu,
sedm čertů,
koho vzalo?
Vladu Mertu!

Tornádo Marie,
to byla sranda,
daleko horší je
Hurikán Janda.

Tak už jsi na božím súdě,
teď mudruj,
taký je Jahelko úděl
judrů.

Měkká buď jim rakvičko,
netlač ani trošku.
Spěte líčko na líčku,
Kotvalde a Hložku.

Pěkně vedle sebe
Eben, Eben, Eben!

Toto je hrob společný,
leží tady vedle sebe:
Michal, Jupp a Konečný.

Škodolibě se chichotal
osudu Dona Quijota
a skončil stejně.
Tichota.

Náhrobek pro Pavlínu Jíšovou:
Jak málo člověk zmůže,
když růže leží v hrobě,
jsi-li však bože mužem,
vezmi ji prosím k sobě
a přitul se k ní malinko,
spi sladce naše Pavlínko.

Přestal hrať?
Bať.
Ať.
Nagy.

V Holomóci smutek majó,
skončil další fet, náš Kájo.

Nejmladší z nejmladších pláčí,
neb zemřel Procházka mladší.

Lehával jsi na břiše
a teď ležíš na oušku.
Měl jsi býti potichu,
Miroslave Janoušku.

Ač potlučen,
nepoučen
z pouček
So-u-ček.

Zlatý hlas,
der die das.
Zlatý punc,
Gott mit uns.