Jaromír Nohavica

^G Seděl jsem za stolem a ^C básně ^G čet,
rádio ^C hrálo ^{G G4sus G G} Vtom slyším ťukání ^C na parapet ^G ,
tak ^Emi tiché že se mi možná jen ^D zdálo ^G
Zastřený mužský hlas
^Adim z chodníku ^C7maj tiše se ptal
^Hmi7 Nerad vás ruším pane ^C básniku,
ale ^G mohli bychom na chvíli dál ^{G4sus G}

V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína
Jako bych nekdě už viděl tu tvář
Byla to tvář na kterou se nezapomíná
V průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
Na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál.

Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně
Bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak,
že z podešví mu trčí koňské žíně
Tak nás tu máte, jak jste si přál,
na lampu padl stín
Přes psací stůl když mi vizitku dal -
firma Ďábel a syn.

V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval
Volal ho na pomoc když docházel dech
A teď jsem se mu z oči v oči díval
Cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk
Když vytáhl ze zánadří ceduličku
a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat
Vidět to co jiní nevidí tě naučím
A slova k slovům v písně skládat
Co za to žádaš, ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
A havran v rohu zakrákal svoje Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám
a tma je v sále
Když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna prší stále
Nešťastně šťastný v půlce života
kymácející se vor
A havran na rameni skřehotá - never more.