Jaromír Nohavica

Pane prezidente - ústavní činiteli

píšu Vám stížnost že moje děti na mě zapomněly

jde o syna Karla a mladší dceru Evu

rok už nenapsali rok už nepřijeli na návštěvu



Vy to pochopíte

vy totiž všechno víte

vy se poradíte vy to vyřešíte

vy mě zachráníte



Pane prezidente

já žádám jen kousek štěstí

pro co jiného jsme přeci zvonili

klíčema na náměstí



Pane prezidente a ještě stěžuju si

že mi podražili pivo jogurty párky i trolejbusy

i poštovní známky i bločky na poznámky

i telecí plecko Řecko i Německo - prostě všecko



Vy to pochopíte

vy totiž všechno víte

vy se poradíte vy to vyřešíte

vy mě zachráníte



Pane prezidente

já chci jen kousek štěstí

pro co jiného jsme přeci zvonili

klíčema na náměstí



Pane prezidente České republiky

oni mě propustili na hodinu z mý fabriky

celých třicet roků všecko bylo v cajku

teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku



Vy to pochopíte

vy se mnou soucítíte

vy se poradíte vy to vyřešíte

vy mě zachráníte



Pane prezidente

já chci jen kousek štěstí

pro co jiného jsme přeci zvonili

klíčema na náměstí



Pane prezidente - moje Anežka kdyby žila

ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila

řekla by: Jaromíre chováš se jak malé děcko

víš co on má starostí s celú tu Evropu s vesmírem a vůbec všecko



Ale vy mě pochopíte

vy totiž všechno víte

vy se poradíte vy to vyřešíte

vy mě zachráníte



Pane prezidente

já chci jen kousek štěstí

pro co jiného jsme přeci zvonili

klíčema na náměstí



Pane prezidente