Jaromír Nohavica

1. ^Ami Šla Pravda světem a na chudý duchem se ^Dmi smála,
^E7 pro blahoslavený navlíkla honosný ^Ami šat,
v ^A7 zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu ^Dmi stála,
^E7 ta Pravdu pozvala k sobě přenoco ^Ami vat,
^G a Pravda znavená usnula, jen co si ^C sedla,

^A7 ze sna se tulila, naivka důvěři ^Dmi vá,
jen oči zavřela, už se Lež z postele ^Ami zvedla
a ^E7 začla si pokradmu zkoušet ten její ^Ami háv.
2. S Pravdou mi můžete leda tak políbit záda,
ženská je ženská, tak jakýpak cavyky s ní,
kdopak tu rozpozná, která je Lež, která Pravda,
až budou obě dvě donaha vysvlečený,
na její blůzu si její brož fešácky připla,
pod paži stříkla si její dezodorem,
peníze, hodinky, doklady, všechno jí štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.
3. K ránu až zjistila Pravda, co všechno jí schází,
před zrcadlem se pak notně podivila:
někdo už odněkud donesl hrst černých sazí,
aby se ta čistá Pravda tak nelišila,
Pravda se smála, že na ni kameny házejí:
"Vždyť Lež je to všechno a Lež taky mý šaty má,"
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem,
byla to rozmluva dost málo přívětivá.
4. Ona vyfásla pokutu a ještě mohla bejt ráda,
ostatně cizí šmouhy přišili jí,
nějaká mrcha tu tvrdí, že je prej Pravda
a zatím se potlouká nahá a po škarpách spí,
Ubohá Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš, holka, marný, jak chceš se dušuj a křič,
Lež zatím, potvora, ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.
5. Leckterý hlupák se dodneška za Pravdu hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš,
jistě, že na světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to, co dokáže Lež,
často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ,
někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, že ti to patří,
a dřív, než se naděješ, nosí tvé kalhoty... Lež