Jaromír Nohavica

Jestlipak ^A vzpomínáš si ještě na ten ^E čas,

táhlo nám ^D na dvacet a slunko bylo v ^E nás,

^Hmi vrabci nám jedli z ruky,

^D život šel bez záruky,

^A ale taky bez příkras ^E/G# .



Možná, že hloupý, ale krásny byl náš svět,

zdál se nam opojný jak dvacka cigaret

a všechna tajná přání

plnila se na počkání anebo rovnou hned.



®: ^Hmi Kam jsme se poděli

^D kam jsme se to poděli,

^A kde je ti ^E konec, můj ^F#mi jediný příteli,

^Hmi zmizels' mi, nevím ^E kam,

^F#mi7 sám, sám, ^D sám, jsem tady ^A sám. ^{E/G# D/F# A E}



Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,

jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,

jó, tehdy nebýt tebe tak z mých

dvanácti žeber nezůstalo příliš moc.



Dneska uz nevím, jestli přiběh' by jsi zas,

jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas

a vlasy vlasy kratší, jó,bývali jsme mladší,

no a co, vem to ďas.



®:Kam jsme se poděli kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj nejlepší příteli,

zmizels' mi, nevím kam,

sám, sám, sám, peru se teď sám.



Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok

a my dva jako jeden ze starých reprobeden

přes moře jak přes potok.



Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,

měl pravdu,

přišla potom spousta malých dni

a byla velka voda vzala nam, co ji kdo dal,

a tobe i to posledni.



®:Kam jsme se poděli kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj bývalý příteli,

zmizels' mi, nevím kam,

sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.



Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,

jenom mi netvrď, že tě život naučil,

člověk, to není páčka,

kterou si, kdo chce, mačká,

to už jsem dávno pochopil.



A taky vím, že srdce rukou nechytím,

jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,

a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi

společný slunko nesvítí.



®:Kam jsme se poděli,kam jsme se to poděli,

kde je ti konec, můj jediný příteli,

zmizels' mi, nevím kam,

sám, sám, sám, jsem tady sám.