Jaromír Nohavica

1. Hodláš-li, ^A lásko, přijít za mnou ^E až zítra,
třeba bude už ^Hmi pozdě,
jsem jen hro ^D mádka kostí a shluk ^A bílkovin
a ^Hmi7 naježené rakety ^D mi míří rovnou do slabin
a také na mou hla ^A vu,
a tak př ^E ijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra,
a o sebe se se mnou ^Hmi rozděl,
než ^D přiletí nějaký mimozemšťan ^A od novin
a ^Hmi7 začne spočítávat kapky krve ^D jako plody jeřabin
a podá o tom zprá ^A vu.
R: A pak ^A na titulní ^F#mi stránce ^E Vesmí ^A rného kurýra
vyjdou reportá ^F#mi že ^E o tom, jak ^A Zem umírá,
generálské ^Dmaj7 prýmky, velvyslancův ^Cmi žaket,
^E exkluzivní ^D snímky nablýskaných ^E raket
s různými ^A emblémy, ^Hmi jó, ^E to bude príma ^Hmi článek ^A , ^{Hmi E}
Země ^Hmi srovnaná ^A se zemí, ^Hmi plus ^{E Hmi} přiložený ^A plánek. ^{Hmi E Hmi A Hmi E Hmi}
2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,
a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:
netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle,
že tohleto všechno je i moje přání,
svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí
jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu,
až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek,
že tam přežije to bombardování.
R:





3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra,
může být už pozdě,
nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe,
jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli,
ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi,
a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl,
cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe
a tak najdou nás za milión roků
asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.
R: + ^{Hmi E} mohyly, ^Hmi mohyly ^A kamenů ^{Hmi E
Hmi} všechno ^A mlčky pęikryjí, ^{Hmi E}
Hmi A Hmi E
i ^Hmi miliardu ^A Romeů, ^{Hmi E}
i ^Hmi miliardu ^A Julií ... ^{Hmi E Hmi A Hmi E Hmi A}