Jaromír Nohavica

1. ^G Přicházím už ^C do ^G let ^C pá ^G na ^D/F# Kris ^G ta,
^G začínaj' mě ^C bo ^G let ^C růz ^G ná ^D/F# mís ^G ta,
^C cítím bolest v ^F kos ^C tech ^F vždy, ^C když ^G le ^C je,
^G máme po ra ^C dos ^G tech, ^C lás ^G ko, ^D/F# zle ^G je,
^C umíraj' mi ^F buň ^C ky, ^F to ^C jsem ^G do ^C pad,
^G nemůžu pít ^C truň ^G ky, ^C kur ^G ník ^D/F# šo ^G pa.

®: ^D Penze je daleko, ^Emi mládí v čudu, ^C plápolá moje sví ^G ce,
^Ami jak dlouho ještě tu ^D strašit budu, je mi ^G třiatřicet. ^{Ami G}

2. To je konec srandy, konec smíchu,
musím nosit kšandy kvůli břichu,
pod džínama spodky svého ujce,
místo flašky vodky piju juice,
knedlo-vepřo-zelo snad mě spasí,
zvedá se mi čelo, padaj' vlasy.
®:

3. Holky, mladý koně furt mě lákaj',
já jsem ale pro ně stará páka,
tak jsem zvolna vstoupil v druhou půlku,
už abych si koupil bílou hůlku,
díky těm svým rokům sic více chápu,
ale když usnu na boku, tak děsně chrápu.
®: + třiatři-, třiatřicet.