Jaromír Nohavica

1. V jednym ^C dumku na ^G Zarubku
mjal raz ^G7 chlopek švarnu ^C robku
a ta robka ^G toho ^G7 chlopka ^C rada nemjala.
Bo ten jeji chlopek ^G dobrotisko byl,
^G7 on tej svoji ^C robce všicko porobil,
čepani ji pomyl, ^G bravku daval žrať,
děcka musel ^G7 ko ^C libať.

2. Robil všecko, choval děcko,
taky to byl dobrotisko,
ale robka toho chlopka rada nemjala.
Štvero novych šatu, štvero střevice,
do kostela nešla, enem k muzice,
same šminkovani, sama parada,
chlopka nemjala rada.

3. A chlopisku - dobrotisku
slze kanu po fusisku,
jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je.
Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl,
do hospody zašel, vyplatu přepil,
a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil,
a tu svoju robku zbil.

4. Včil ma robka rada chlopka,
jak on piska, ona hopka,
Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam.
Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť,
raz za čas třa robce kožuch vyprašiť
pak je hodna tak jak ovečka
a ma rada chlopečka.