Jaromír Nohavica

Ženy,
vyšňořené muchomůrky,
chodí
kolem mého bytu,
nosí
v ušních boltcích režné šňůrky,
na nich
kousky malachitu.

Ženy,
obrácené půlměsíce
planou
od Ankary po Řím.
Černé,
vonné sezamové svíce
hoří,
když se do tmy nořím.

Aź mě zítra najdete mrtvého,
přikryjte mě Cicciolinou.
Zatančete něco skočného,
zahrňte mě horkou hlínou.
Na mou počest
rozestelte
všechna lože
a pak se mějte.

Ženy,
jesenická vřesoviště,
plná
světélek a mechu.
Život,
život nemá žádné příště,
končí
zastavením dechu.

Až mě zítra najdete mrtvého,
pošlete mě štandopéde na jih,
ať uvidí kus českého mužského
taky tam dole v teplých krajích.
Na mou počest
rozestelte
všechna lože
a pak se mějte.