Jaromír Nohavica

^A Náš syn je už veliký, ^E/G# do plínek už nedě ^F#mi lá, ^E
A zestárli jsme, lásko, s ^E/G# ním doce ^Hmi la, ^E7
D oči má po mně a ^A vlasy po tobě,
^D padají mu do če ^A la,
^E tak ^A nebuď z toho smut ^E ná, buď radši vese ^A lá.

Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
a my zamykáme panelák,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.

®: Protože ^D jedna a jedna jsou ^A čtyři
a dvě ^D hrušky a dvě jabka, to je ^E osm třešní na ta ^A lí ^F#mi ři,
i kdybys ^Hmi nechtěla, ^E7 nechtě ^A la. ^{D E A}

Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
zestárli jsme, lásko, s ním docela,
kávový svatební servis z Číny
dostal léty pěkně do těla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.

Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
v televizi běží film pro pamětníky,
pan Marvan dělá Anděla,
tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá. ®:

I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
napsal jsem ti novou docela,
a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
a to je ^A tahleta píseň, ^E trošku smutná, ^D trošku ^E vese ^A lá..