Jaroslav Samson Lenk

Zase jeden den, slunce sešlo do přízemí,
přes prach za oknem bílou hlavu zlatí..
Úsměv po mandlích se u kalendáře ztrácí,
statistika dnů v žití minulých..

®:
Zbylo pár starých přátel z dávno prošlých let,
čas malíř, v obličeji obraz stváří,
čelo je přeorané pole, vrásek zněť,
ukáže, že se blíží září..
Oheň se z oka ztratil, prázdnota a šeď,
zdalipak touhy došly naplnění..
V parcích a po hospodách zkouší svou paměť,
mluví, a přece jsou jak němí..

Na Nový rok pár přání, co už nepohladí..
Kolik je kdo stár, v duchu spočítá..
Vnuků pět či šest a bůhví, kde jsou mladí..
Pár fotek zežloutlých, s tím nostalgický stesk..

®: