Jiří Korn

Z Rouenu stoupá dým,
z horkých polen jde žár,
do rubáše Johanku převlík dráb
a chlubí se tím.
Ten, kdo dlouhé vlasy jí stříhal,
teď má rukavic pár,
tak stříbrný groš v dlani nepálí,
kat mazlí se s ním,
óó, hledě na ten dým.

Jeanne D´Arc
v bílém jak anděl,
Jeanne D´Arc,
krkavců houf se slét.
Jakou ti hráli,
žár než spálil
devatenáct tvých let?
Jeanne D´Arc……

Z Rouenu záře stoupá,
nachem barví se kříž,
chudina zdarma se zahřát smí
a tlačí se blíž.
Kdosi zaslech Johančin pláč
a ten prý na ni sáh
a každý sved řeč na svůj vlastní šrám
a žvaní jak v snách
óó, jen o sobě sám.

Jeanne D´ Arc
v bílém jak anděl,
Jeanne D´Arc,
krkavců houf se slét.
Jakou ti hráli,
žár než spálil
devatenáct tvých let?
Jeanne D´Arc….

Jeanne D´Arc
v bílém jak anděl,
Jeanne D´Arc,
v plamenech stála jsi.
Co na to řekneš,
až tě církev
za svatou prohlásí?
Jeanne D´Arc….