Jiří Schelinger

Když jsem tě potkal holka drahá,
já zblázněný, ty krásná a mladá,
co jsi mi všechno slibovala,
co jsi mi všechno namlouvala,
bral jsem to vážně jak smrt.

Já nebál se žádné srázně
a každým varováním zhrd,
těch tichých večerů, těch lahví vína,
těch sladkých slůvek, těch týdnů líbání, hm.

Kdepak to je se teďka ptám,
kam jsi to dala, že jsi tak rychle zapomněla.

Říkalas navždy, říkalas věčně,
říkalas navždy, říkalas jenom ty,
tak proč teď on!

Kam mám teď jít za tichých večerů,
s kým víno pít, komu mám znovu něžně mlít, jé, jé .
Kdepak to je se teďka ptám,
kam jsi to dala, že jsi tak rychle zapomněla.

Říkalas navždy, tak proč teď on,
říkalas věčně, říkalas navždy,
tak proč teď on .

Říkalas jenom ty, říkalas jenom ty,
říkalas jenom ty, říkalas jenom ty!