Julián Záhorovský

Možná, možná teď, možná až za sto let,

já půjdu si sám pro sebe vyprávět,

jak, jak jsem žil pro jaký cíl a proč né dýl

času dost bude pak, až budu sááááááám

2x Až dojdu na konec svý cesty,

na poslední svatbu,

v ruce mý černý nevěsty,

poznám krutou pravdu.

Někdo, už klepe na dveře,

teď ještě ne nééé,

táhne mě do země hlína po těle se kutálí

jak ze skály pak v kamení se promění

Až budu sáááááááám

2x Až dojdu na konec svý cesty,

na poslední svatbu,

v ruce mý černý nevěsty,

poznám krutou pravdu.