Julián Záhorovský

Ani měsíční krajinou

neletěl bych za jinou

jenom za tou jedinou tou mou.

Hlas polnice volá – sláva, čest, svoboda,

však srdce nechat doma - vysoká cena.

Jen jednou jednou říct

jen jednou jednou jí říct -

víš, jsi moje štěstí, já na rozcestí.

Vím, žes moje štěstí, já na rozcestí - sám váhám jak dál.

Za čas by se děti ptaly, proč ty maminky plakaly a proč jsou dneska samy,

tys tu taky s námi.

V hlavě jen tři slova – sláva, čest, svoboda a puška žena nová, zítra dnes i včera.

Jen jednou jednou říct, jen jednou jednou jí říct -

víš, jsi moje štěstí já na rozcestí vím, žes moje štěstí já na rozcestí stál.

Víš, jsi moje štěstí, já na rozcestí vím, žes moje štěstí, já na rozcestí stál.