Karel Černoch

Kolik je v řádkunot
a kolik nad linkou být smí,
kolik je dětskejch úst
co zamkneš pralinkou, kdož ví
a proč je táto v abecedě před el ká,
a řekni táto, ale vážně, byla popelka ?
Proč si dívky rády hrajou na velký ?
A pak pláčou jako malý popelky ?
Popel krásy, hrášek touhy není lék,
Přitom schází jeden pouhý oříšek.

Kolik je písku na poušti a kolik pouští vede cest,
když éro zemi opouští co všechno sebou musí nést,
může se táto malý změnit ve velký,
a řekni táto jsou dnes ještě popelky ?
Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
Je krásný běžet dál I za láskou,
Věčně ptát se, běžet světem, řeknu vám,
Proto fandím dětem a všem popelkám.