Karel Gott

Když prvně na jaře ženy si do ulic vyjdou
nemohu za to že vzplanu jak slaměněj vích
stávám se rázem
zlodějem růží
a to je můj největší hřích.

Až jednou v zrcadle objevím ve vlasech bílou,
dojde mi neklamně že na mě podzim už dých,
koupím sto růží -
odpusť mi bože i tenhle poslední hřích.

Rád mám rád čas růží,
rád mám rád čas růží,
láskou znít a dívek pohledy pít -

když tohle skončí
tak tady nemohu žít!
když tohle skončí
tak tady nebudu dál!