Karel Gott

Až jednou ^Ami na rohu ^E oslovím ^A děvče
a ^C začnu o ^G lásce ^C pět.
A ^H ona ^E7 řekne mi: ^Dmi pěv- ^Ami če,
^Emi kéž by vám ^Ami bylo míň ^E let.

^Ami Řek ^E7 nu: ^Ami c`est la vie, c`est la vie,
tímto končí ^C bál, a to mě
^G nebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7 dál,
naposle ^Ami dy, ^C la-la- ^D lá, la-la- ^Ami la,
^C la-la- ^D lá, ^E7 la-la- ^Ami la.

Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál,
já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál.

Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus,
až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues.

Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

^Ami C`est la vie, c`est la vie,
la-la-la-la- ^C lá, a to mě
^G nebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7 dál,

naposle ^Ami dy, ^C la-la- ^D lá, ^E7 la-la- ^Ami lá,
^C la-la- ^D lá, ^E7 la-la- ^Ami lá,
^C la-la- ^D lá, ^E7 la-la- ^Ami lá,
^C la-la- ^D lá, ^E7 la-la- ^Ami la.