Karel Gott

V pravé dlani mé srdce máš,
a v levé tvé dlani můj rozum spí.

Jsi můj zánik, svět kouzel znáš,
hlavou mi bloudíš v mých tajemstvích.

Tajnosnubní, tvůh havraní vlas,
na osudný mění můj čas.

A já tvá pouta mám,
z vlasů spletených tmou,
z tvých kouzel já jsem na kolenou.

Duši svou rád ti dám,
pro tvé čáry jsou jenom stín oblaků co jen jdou,
proč pouta tvá mi nezmizí s tmou ?

V pravé dlani mé srdce máš,
a v levé tvé dlani můj rozum zhas'.

Jé, jsi můj zánik, svět kouzel znáš,
když vcházíš s tmou, tak mi zastavíš čas.

Lednový chlad, též dubnový pláč,
proč mám tě rád, co jsi jen zač ?

Sežehnutý magickou chvílí,
mě nezajímá, jestli se mýlím
Tvoje dlaň mé srdce svírá,
vždyť s láskou prý se neumírá, jen lítá...