Karel Gott

Prý bejval svět jak z růže květ, či háj.
Prý žádná zlost a lásky dost, jó, ráj.
Prý bejval svět jak z růže květ
a já se ptal, proč nezůstal
jen chvíli dál, pouze chvíli dál.

Prý bejval svět, jó, říkal děd, jak sen.
Prý žádnej kvér a spousta her a žen.
Tak bejval svět před fůrou let
a já se ptal, proč nezůstal
jen chvíli dál, pouze chvíli dál.

Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání!
Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj!
Možná, že mám přání omšelé,
svět je však zlej, a proto,
hej, pání konšelé, já bych rád měl ráj.

Jó, říkal strýc, že svět byl víc než fajn,
prý vládl klid a král měl cit a šajn.
Jak říkal strýc: jó, svět byl víc
a já se ptál, proč nezůstal
jen chvíli dál, pouze chvíli dál.

Ten dávnej čas, ten vzal si ďas prý sám.
A pak prý šel, strýc nevěděl už, kam.
Ten dávnej čas, ten vzal si ďas
a já se ptál, proč nezůstal
jen chvíli dál, pouze chvíli dál.

Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání!
Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj!
Možná, že mám přání omšelé,
Svět je však zlej, a proto,
hej, pání konšelé, já bych rád měl ráj. Na věky ráj!