Karel Gott

Odcházím lásko má k ránu
a za mnou zůstává tvůj svět
plný zvláštní vůně tvé
i tvých snů a plánů
ve kterých své místo mám i já.

Tak radši lásko má, půjdu
byla jsi kouzelná, spi dál
začínáš to vážně brát,
nejistou mám půdu, když se ptáš
kdo je věčná láska má ?

Mé lásky stále mění jména
mé lásky stále mění tvář
a jen ta věčná kantiléna
tu věčně miluju, mě nepředěláš.

Mé lásky stále mění jména
něco jsem každé přísahal
a jen ta věčná kantiléna
jen té jsem dodnes věrný a budu dál.

Ona je nádherná, umí se krásně nést
má v sobě touhu cest a jednou provždy je má.

Ty pláčeš lásko má, promiň
za všechno můžu já, já vím
chceš mou lásku celou mít
nestojíš prý o míň
jenže já ten větší díl dám jí.

Mé lásky stále mění jména
mé lásky stále mění tvář
a jen ta věčná kantiléna
tu věčně miluju, mě nepředěláš.

Mé lásky stále mění jména
něco jsem každé přísahal
a jen ta věčná kantiléna
jen té jsem dodnes věrný a budu dál.

Ona je nádherná, umí se krásně nést
má v sobě touhu cest na které se mnou se dá
odvážnou klembu má, jak velký dávný chrám
musíš mě brát i sní, vždyť ve svých tónech tě mám
a dál chci mít.

Mou věčnou kantilénou můžeš být.