Karel Gott

Nešumí vánek ve větvích
plamenem přímým hoří svíčka
odkrývám závoj vlasů tvých
zdá se, že celý svět šel spát
tak lásko má zavři víčka,
s tebou ve dvou mlčím rád.

Na stole váza s květinou
přes kterou pátrám ve tvé tváři
hodina splývá s vteřinou
láska je vzácné umění
a jen nám z očí září
naše krásné mlčení.

Znám svůj hlas
ten mluví tam kde jeho pán zaváhá
krásný čas,
mlčení ve dvou naší lásce pomáhá.

Dopité sklenky žalují
že dnešní večer byl moc krátký
vzpomínky ráno vyplují
včerejší atmosféře vstříc
jednou se vrátíme zpátky
mlčet ve dvou a nic víc.

Znám svůj hlas
ten mluví tam kde jeho pán zaváhá
krásný čas,
mlčení ve dvou naší lásce pomáhá.

Jednou se vrátíme zptáky
mlčet ve dvou a nic víc...