Karel Gott

Přišla tak jako se chodí
na malý výlet výletní lodí,
seděla tak, jak dívky sedí,
když něco je v životě naposledy.
Mluvila se mnou tak,
jako se mluví s náhodným známým v podpalubí
- a smála se nádherně...
Jak ta se směje když láska je čistá
a beznaděje...
Odešla, jako se odchází po noci probdělé,
když už nic neschází...

Máš ještě v očích kvítka snů
a nedočkavý přísvit dnů
v jeho stopách já půjdu rád
na co myslíš já chtěl bych znát

Večer s písní ohranou
já chtěl bych být tvou záchranou
tvou přízeň kdo jen má
teď už víš, že jsem to já

Až se dotknu dlaní tvých
celý svět zmizí vzápětí
kolem nás se rozhostí
ticho plné něžných něžností

Jen chvíli žil jsem v pochybách,
že je to sen, jen sen co pláchne v tmách
o kom se ti denně zdá zdá zdá zdá zdá
teď už víš že jsem to já

Celý svět zmízí kolem nás
jsi tak blízko vzdálená
proč všechno končí lásko má

jako tahle píseň troufalá
ty zmizíš s ní jak stíny mámivá
vždyť víš, že jsem to já kdo tě najde
víš, pouze já
až uslyšíš tu píseň hrát
tak už víš, že jsem to já