Karel Gott

Čas máků, po klekání
kráčím strání stále výš,
zpěv ptáků, ty se bráníš,
já se skláním níž a níž.

Já zpátky si dám tenhle film, kterej znám,
ve kterým hraju sám vedle ní,
rád, chtěl bych rád chvíli dál ještě hrát
tuhle báj, kterou nikdo necení.

Zpátky si dám tenhle film, kterj znám
a kterej z plátna čas dávno stáh'.
Byl to prej kýč, kdo ví, nechci znát,
já zpátky chci si ho dát.

Čas šípků, mraky pláčí,
kdo to kráčí právě k nám.
Krok dívčí, tep se zvýší
a rty dýší - rád tě mám.

Zpátky si dám tenhle film, kterj znám
a kterej z plátna čas dávno stáh'.
Byl to prej kýč, kdo ví, nechci znát,
já zpátky chci si ho dát.