Karel Hála

Na sedm ^D strun budu hrát
o srdci ^Dmaj7 prázdným jak člun
za svitu ^D7 stříbrnejch lun
až padne ^G rosa a chlad
usednu ^Gmi v stínu tvejch vrat
a jako ^D neznámej hráč
i pro tvůj ^E7 úsměv i pláč
^Gmi na sedm ^D strun budu hrát.

O srdci prázdným jak člun, o srdci prázdným jak prám,
ale jsem rád, že ho mám, kde jinak měla bys trůn,
o tom, co může se stát, a co se nestane, žel,
o tom, jak rád bych tě měl, na sedm strun budu hrát.
^{G Hmi G Hmi D7}

A pak ti ^Emi7 pláchnu do první ^A7 hospody,
vínem to ^F#mi7 spláchnu, tím darem příro ^Hmi dy,
to všechno ^G zvládnu, utra ^A7 tím,
tak co ^F#mi mám. ^Hmi
A zlomen ^Emi7 v půli a zase ^A7 v rozkladu
proti své ^F#mi7 vůli k tobě se ^Hmi přikradu
a ještě ^Emi7 delší, píseň ještě ^G6 delší,


Na sedm strun budu hrát o lásce dlouhý jak věk,
na kterou nenajdu lék, která je skrátka můj pád.
Však přesto vroucně a rád pod oknem tvým zas a zas
o lásce dlouhý jak čas na sedm strun budu hrát.

(Medzihra)
A pak ti pláchnu do první hospody,
vínem to spláchnu, tím darem přírody,
to všechno zvládnu, utratím, tak co mám.

A pak ti pláchnu do první hospody,
vínem to spláchnu, tím darem přírody,
to všechno zvládnu, utratím, tak co mám.

A pak ti pláchnu . . .