Karel Hála

^A Půlnoc, ^D do skel bubnují ^A kapky ^A7
D kdesi vedle brnkají ^A klapky,
^E černé, ^E7 černé a bílé ^A klapky.

To je ^D7 rána, to je ale rána, to je ale ^A rána,
souse ^D7 dem být takového pána, takového ^A pána,
co i ^E7 v noci tluče do pi ^D7 ána,
tluče do pi ^A ána. ^E7

Půlnoc, do skel bubnují kapky,
jako by to capaly tlapky,
černým plyšem obuté tlapky.

Vedle soused tluče do piána, tluče do piána,
do oken mi nakukuje ůlnoc černá jako vrána,
vím, že usnu, jestli vůbec usnu, teprve až zrána.

Půlnoc, do skel bubnují kapky,
jako by to capaly tlapky,
náhle vedle umlkly klapky.
^E7 Pročpak ^D asi zmlkly ty ^A klapky ? Pročpak !