Jak lé Ami ta jdou a G hroby Ami přibývají,
počí G tám vrásky, vry Ami té do pleti,
koleje bě G ží, běží Ami za tramvají
jak dálka G - sladkohoř Ami ké prokletí.
Má pa F měť - šedý vě G šák na vzpomínky,
zítřek Ami i dnešek F7 změní E na kdysi,
k Ami Maxovi zaj F7 du, místo Ami do Demínky,
přečíst F7 si dopisy, dopi Ami sy, E do Ami pisy.
Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.
Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
není F7 li doteků, dote Ami ků, doteků,
není F7 li doteků, není Ami li doteků?
Karel Kryl
