V ACCORD_Cobálce džbán a květina
a list, v němž ptá se ACCORD_AmiMartina,
jak chutná ACCORD_Gchleba,
co ACCORD_Gjím, když země vymetám,
a proč jsem tadyACCORD_G - a ne tam
kde ACCORD_Cje mne třeba?
Smažím si vejce na špeku -
a ač je očím do breku -
ústa se smějí,
když nad otázkou přemítám,
proč nejsem tady - ani tam,
kde prý mne chtějí
Smět sedět vedle Martiny -
a píti suché Martini
k mokrému masu,
sotva bych asi uznával
to, co jsem doma zpívával
za starých časů.
Ošlehán vichry větráků
měl bych už kolem metráku -
tak jak se sluší,
a kromě piva v žejdlíku
měl bych i bachor z knedlíků
a tučnou duši.
®: Ač ACCORD_Fje to jenom dvě stě ACCORD_Gkilometrů
- ACCORD_Cnebo ještě ACCORD_Amiblíže –
a ACCORD_Dmizbývá už jen ACCORD_Gduše k prACCORD_Coclení,
na ACCORD_Fpolitickém ACCORD_Gbarometru
ACCORD_Csetrvalá níACCORD_Amiže –
a ACCORD_Dmidokud trvá, ACCORD_Gsvět se nezACCORD_Cmění.
Kdybych chtěl zajet k Martině,
snad bych pak dělal v Martině
holoubky míru,
nebo bych bydlel v Záluží -
a doma z vody z kaluží
vyráběl síru,a snad bych věru na to dbal
a chodil řváti na fotbal -
to kvůli hlasu,
v putyce zpíval s čundráky
a rumem léčil mindráky
z absence pasu.
Kdybych chtěl líbat Martinu,
dal bych svou páteř za třtinu
ohnutou větrem,
trávil si život schůzemi
a večer brblal v přízemí
nad Černým Petrem,
nosil bych hesla v zástupu
a třeba stavěl chalupu
a kradl cihly,
koupil bych láhev stoličné
a z jedné sklínky hořčičné
bychom si přihli.
®:
Kdybych chtěl mluvit s Martinou,
plet bych si bukvy s latinou
a knutu s žezlem,
měnil bych pravdu ve lhaní,
v častušku hudbu varhanní,
plet dobro se zlem,
dbal místo snění konzumu,
nabádal děti k rozumu -
z prospěchu podlý,
žil pěkně vprostřed ohrady
a zdobil okna, výklady
a vzýval modly.
Snad moh bych najít v Martině
přítele ve zlé hodině,
kdy člověk zoufá,
jenž uspí v stínu borovic
a ví, že chlap chce skoro víc,
nežli si troufá,
obalí trny sametem,
v náruči skryje před světem,
horečku zchladí,
má cit i rozum člověčí
a dá ti pocit bezpečí,
když všichni zradí.
®:
Svět dává nerad, Martino,
zadarmo nebo lacino:
však poznáš s lety,
že čas i kámen rozhlodá -
a poušť když jednou zřídlo dá -
rozkvetou květy.
Až svět mne steskem obklopí,
dám si tvou kytku do klopy -
jak kážou mravy,
po vzoru starých Habánů
připiji vínem ze džbánu
na tvoje zdraví.
®:
Karel Kryl
