Karel Kryl

Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stáda

a vůl, kdys' jméno obětiny, je titul kamaráda,

na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu,

na klopě placku jak psí známku - znak příslušnosti k davu.

I naše generace má svoje prominenty,

program je rezignace a facky argumenty,

potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu

a místo přesvědčení jen pití piva - z žalu.



Pod zadkem stránku Dikobrazu, vzýváme zlatý tele,

sedáme v koutcích u obrazů, čekáme Spasitele,

civíme lačně na měďáky, my - Gottwaldovi vnuci,

a nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci.

I naše generace má svoje kajícníky

a fízly z honorace a skromné úředníky

a tvory bez svědomí a plazy bez páteře

a život v bezvědomí a lásku - k nedůvěře.



Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda,

umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda

a, vděčni dnešní realitě, líbáme cizí ruce

a jednou zajdem na úbytě z tý smutný revoluce.

I v naší generaci už máme pamětníky

a vlastní emigraci a vlastní mučedníky.



Rec: A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí,

ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi!