ACCORD_Ami, ACCORD_F7, ACCORD_E
Nač vlastně lhACCORD_Amiáti, když ti stejně nikdo nACCORD_GevěříACCORD_E,
život se krACCORD_Amiátí, beznadějně zvoní ACCORD_Gu dveří,
na dveře zACCORD_Círáš - pohled blACCORD_Gázna v sadě mACCORD_Amiandloní,
pak otevíráš - chodba prACCORD_Fázdná, nikdo nACCORD_Eezvoní.
Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,
trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,
sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,
lesklý a tupý jako slída - démant otroků.
®: Věk sinalých dnACCORD_Amií a mrazivé lACCORD_Guny,
kdy z němoty znACCORD_Eí tón ostnaté strACCORD_Amiuny,(ACCORD_E)
teď mrazivě mž(ACCORD_Ami)í do šedého prACCORD_Gachu,
hle - písmena lžACCORD_Eí na pomníku strACCORD_AmiachuACCORD_Emi.
Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,
nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,
načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,
když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?
Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,
nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,
po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,
víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?
®:
Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,
hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,
chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,
ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?
Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,
nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,
křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,
v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.
®:
Karel Kryl
