Karel Kryl

Usedám k obědu vždy za kvílení sirén,
v pátek i ve středu jsem Martin nebo Iren,
usedám k obědu - žrout u rybího filé,
u flašky Pradědu lžu píseň svojí milé
za prachy.

Bez otky, bez pluhu já pokouším se orat,
hraju si na sluhu a účastním se porad,
bláboly soudruhů mi sviští kolem uší,
jak hlína na kruhu jsou tvární - tak se sluší
za prachy.

Lze trvat na dětství, když shůry dáno není,
lhát křivá svědectví do Knihy zapomnění,
lze najít obrazy pro všechny krásy světa,
pak dělat podrazy z asylu svého ghetta
za prachy.

Někteří kasírují za podraz či za drb,
jiní zas mašírují tak, jak káže pablb,
někteří vodu kalí mezitím, co kradou,
aby pak naříkali nad kterousi zradou
za prachy.

Jedna je našišato, vidí-li dvě kila,
druhá se prodá za to, aby ctnostně žila,
té třetí stačí zlato, bourák nebo vila,
leč nikdo nemá na to, aby koupil Kryla
za prachy, za prachy ...