Karel Plíhal

Bezpečně dobublá
voděnka v kanále
zhoupneš se životem
tam a pak nazpátek,
nestačíš posbírat
ztracené korále
ptáci je sezobou
jak drobky z oplatek,
ptáci je sezobou
jak drobky z oplatek.


Duše jsou voňavý
mrňavý herbáře
úsměvů, doteků,
polibků, pohledů,
bál jsem se podívat
bolesti do tváře,
čím déle odchazíš,
tím líp to dovedu,
čím déle odchazíš,
tím líp to dovedu.

Vojna, to jsou jen vzpomínek šílený koláže,
skládáš z nich komínek, někdo jej výháže,
vojna je nejistá jistota o tobě,
vojna je samota v hromadné podobě,
to jsou jen vzpomínek šílený koláže,
skládáš z nich komínek, někdo jej výháže,
vojna je nejistá jistota o tobě,
vojna je samota v hromadné podobě,
to jsou jen vzpomínek šílený koláže,
skládáš z nich komínek, někdo jej výháže.