Karel Plíhal

^D Napadl sníh, tahle ^A bílá ti slu ^D ší,
^A jenom kolem ^D uší ti ^A začalo ^D tát,
tím, že tě mám vím, že ^A bylo mi ^D dáno,
je ^A dobojo ^D váno, už ^A nezůstanu ^D sám.

®: ^D Ať dál při mně v ^A tý zimě ^D stojí ^A má
^D láska tak ^A běžná jak ^D sova ^A sněžná,
^D láska tak ^A něžná až ^D dojí ^A má
^D jako sníh ^A o Váno ^D cích.