Karel Plíhal

Starý muž

žil jeden starej muž
měl malinkatej dům
No hrozně malinkej
malej ad absurdum

Pár přátel co jich měl
k hrobu doprovodil
Byl sám jak v plotě kůl
jak v poušti krokodýl

Malej muž v domku
sám a bez potomků
žil v malým domě
zcela soukromě

žil jak žít jen lze
z malinký penze
Ono vždy zlé je
přežít svý Pompeje

Ten starej muž
se však nedal
Pokud žil
hledal pedál

V domečku
dvakrát čtyři
chtěl na varhany
hrát

Den co den hubil moly
vyhlížel po okolí
návštěvu jakoukoli
a že jí řekne - dál

Co člověk chce má mít
Pátýho prosince
na dveře ťuky ťuk
jemně a prostince

Starej muž řekl - dál
Já dávno čekám již
S hlubokou úklonou
vstoupila paní myš

Nerada já velmi
budík všek došel mi
prosím jen tak vstoje
kolikátýho je?

A že tu blízko bydlí -
Muž oprášil židli
Velká čest má dámo
pro mé obydlí

Sedli si a povídali
smáli se vzpomínali
malinký karty hráli
a pili malej rum

Vy co vás bota tlačí
zpívejte s náma radši
že malý štěstí stačí
a je ho plnej dům