V Ami zahradě pod vrbou smuteční Emi se Ami dě F li
Ami ti F še jak pě E na
tři Ami andělé - dva byli skuteční, Emi ten tře Ami tí
F by Ami la F moje že Emi na, Ami
/: přised D nout ne G měl jsem odva Ami hu,
mlče D li patrně G o mně Ami ,
duši mám čistou jak podlahu
Emi po Ami ple F se Ami v Ná F rodním do Emi mě. Ami :/
Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy,
až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy,
/: obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí ... :/
Karel Plíhal
