Zn C al jsem jednu vílu, která t F ančívala n G a louce
Ami u silnice, kt Emi erá vede z B F rna do Ol G omouce,
zl Ami ehounka se d Emi otýkala v F ousů strejdy j C ečmen G e,
C a já čekal, F až jí hebké š C aty sklouznou z r G amen C e.
Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech,
milióny galaxií běhaly mi po zádech,
jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se,
že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.
Přišla ke mně jen tak, nahá, a beze všech rozpaků
jemným hlasem zazvonila:"Co šmíruješ, prasáku,"
vod tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele,
n C etoulám se p F o loukách a r C adši koukám na tel G# e-v G iz C i.
Karel Plíhal
