Karel Plíhal

Vodník

1. Na starý vrbě nad rybníkem
zelený mužík sedí,
z termosky popíjí kafe s mlíkem,
melancholicky hledí.
2.
Právě se pohádal se svou starou,
už si s ní neví rady,
a koumá, kolik je to vzdušnou čarou
kiláků do Kanady.
R: Závidí divokým husám,
jak mizí kdesi v dálce,
on zatím sedává tu sám,
v botách ho zebou palce
.
3. Stará mu nadává, že se jen fláká,
a, nebejt tak střelená,
vdala se zamlada za lampasáka -
- zelená jak zelená.
4. Prej už v tom topení ňák ztrácí formu
a ona se za něj stydí,
to voják má jiskru a uniformu,
dovede líp potopit lidi.
R:
R: I já závidím divokým husám,
jak dělaj' do mraků díru,
když poslouchám:"Vojíne, klusám, klusám, klusám,
tu nejste na špacíru ..."